I miei quasi 20 anni nel settore assicurativo
Ivana Jamborova
Leggi la storia in lingua originale
Mých téměř 20 let v pojišťovně
Můj příběh začal v roce 2002. V září toho roku nastoupila moje dcerka do školky a já ve stejný den nastoupila do pojišťovny. Byla jsem tenkrát nervozní nejen za sebe, jak zvládnu po mateřské dovolené novou výzvu v práci, ale i jak dcerka zvládne pobyt ve školce. Z počátku hodně plakala, a tak jsme to obě měly těžké. Nakonec se vše uklidnilo a já se mohla plně soustředit na svou práci. Do pojišťovny jsem přišla v době velkých změn. Právě probíhala centralizace a celá struktura firmy se měnila. Vznikalo mnoho projektů v různých oblastech procesů. Já jsem byla asistentkou projektového manažera, který zaváděl ve firmě centrální zpracování plateb. Z projektu se postupem času stal liniový útvar a já přešla spolu se svým manažerem. Vznikaly nové odbory a referáty a práce to byla velmi zajímavá a proměnlivá. Po roce jsem ale zjistila, že jsem těhotná, a tak jsem na tři roky byla opět na mateřské dovolené. Po ní jsem ale velice ráda vrátila zpět do firmy, tentokrát do útvaru Lean, který pracoval na zlepšení efektivity procesů. I to byla zajímavá práce. Ještě zajímavější pro mě však byla výzva, přejít jako asistentka k vrchnímu řediteli ekonomického útvaru, který řídil facility, controling a centrální nákup. Tento útvar byl velký a já měla příležitost poznat spoustu zajímavých lidí, kteří zde pracovali. Práce mě velmi bavila. Postupem času můj nadřízený dostal nabídku stát se členem vedení společnosti a řídit celý klientský servis, který obsahoval nejen ekomonomický útvar, ale i call centrum, likvidaci i správu pojištění. Dalo by se říci, vedl téměř polovinu firmy. Mně si "vzal" s sebou, a tak jsem se stala asistentkou člena vedení. Tato práce byla neskutečně zajímavá, i když hodně náročná. Musela jsem být neustále flexibilní, přívětivá a zároveň být takovou "clonou" pro svého šéfa. Můj čas se absolutně řídil jeho kalendářem a nabitým programem. Pro svého šéfa jsem pracovala více než 6 let a podařilo se nám vzájemně fungovat tak dobře, že spolupráce byla vynikající. Bohužel pak nastala zlomová chvíle, kdy se ve firmě změnilo celé vedení a můj šéf odešel pracovat na Slovensko. Řešila jsem, kam půjdu pracovat, ale interní nabídka nepřišla, proto jsem přijala práci mimo firmu. Vydržela jsem tam ale pouze pár měsíců. Stýkalo se mi tolik po mé firmě, po mých spolupracovnících, že jsem s vděkem přijala nabídku mého dřívějšího kolegy, který se mezitím stal vrchním ředitelem správy pojištění a hledal asistentku. Byla tak ráda, že jsem mohla být zpátky, opět mezi "svými". Přemýšlela jsem, že bych se ráda ve firmě posunula z pozici asistentky a zkusila si i jinou práci. Můj nadřízený mě v tom velmi podpořil. A tak jsem přešla do útvaru HR, kde jsem pracovala v útvaru vzdělávání. Pak ale přišla další nabídka, přejít do útvaru platebního styku. Vlastně tým, který měl hodně společného s tím, kde jsem původně v roce 2002 začínala. Kruh se uzavřel. Práce v tomto týmu mě neskutečně baví, mám skvělé kolegy i nadřízené. Nesmírně si vážím lidí, se kterými pracuji. Mnozí z nich se postupem času stali mými skutečnými přáteli. To jsem pocítila ve chvíli, kdy jsem se v mém osobním životě octla ve velmi složité situaci. Moji přátelé-kolegové stáli při mě a moc mi pomohli. Jsem jim za to velmi vděčná. Jsem ráda, že jsem mohu pracovat v "mé" pojišťovně, mít práci, která mě baví, mít kolem sebe skvělé kolegy. Těším se na to, co mě ještě čeká. :)
Ivana Jamborová